Historie knihovny

Recenze nových knih

Průvodce městem

Chystané novinky na knižním trhu

Kulturní akce v Ostravě a okolí

Kdo je kdo v literatuře

Kritiky - "to máme všichni moc rádi"

Vtipy - no to se budete smát až se budete za břicha popadat

Ze světa knih - zajímavosti z literatury

Odkazy na stránky které sice nejsou tak dobré jako ty naše, ale něčím nás upoutaly

Kontakty - pišta, volejte, faxujte, pište, volejte, faxujte, pište, volejte, faxujte, posílejte holuby

   

Zprávy ze světa literatury

Kniha - nejlepší přítel člověka, ale někdo si totéž myslí o jídle...

Napsala Šárka Porubová

 

            V některých románech, detektivkách nebo povídkách autoři nechávají své postavy vařit, péct, pořádat slavnostní obědy a večeře nebo alespoň opékat špekáčky. Nebohému čtenáři se pak nad stránkami oblíbené literatury sbíhají na popisované dobroty sliny, takže jej četba mnohdy inspiruje k prohlídce spíže a lednice, aby si rychle uvařil také něco dobrého.

            Co si budeme povídat - někdo by dal celé své jmění za nerušenou chvilku, v níž si může s oblíbenou, zajímavou knihou zalézt někam do tichého koutku a číst a číst. Někdo jiný by však mnohem raději dal přednost tomu, zalézt si do tichého koutku s jitrnicí, talířem bramboračky nebo mísou obložených chlebíčků - a jíst a jíst... Nejvíc však bude určitě těch čtenářů, kteří si libují jak nad dobrou literaturou, tak nad dobrou knihou. (Prosíme, ne obojí současně! Otisky mastných prstů na stránkách knih nejsou tím, co by měli knihkupci a knihovníci zrovna nejraději!)          

            Právě těmto čtenářům nabídneme malý seriál o knihách, v nichž mají pokrmy svá pevná místa v ději, velký význam pro hlavní i vedlejší hrdiny a vůbec - autoři těchto knih si zkrátka dobře uvědomují, že bez jídla by jejich hrdinové mnoho hrdinských skutků nevykonali.

            Pro úplnost dodejme, že inspirací nám byla brožurka Ivana Červenky "Recepty, na které spisovatelé zapomněli aneb Romány na talíři",  která v roce 1991 vyšla  v pražském nakladatelství PETRKLÍČ. A nakonec - který seriál by mohl být příhodnější v časopise s názvem "Párek" ??

            Dnes se dozvíte, jakými lahůdkami nepohrdnou námořníci a trosečníci. Zdálo by se, že první jmenovaní baští od rána do večera ryby v různých úpravách. Není to vždy pravda. Druzí jmenovaní zase mohou být vůbec rádi, když ztroskotají na ostrově, na němž rostou alespoň banány. S délkou  nedobrovolného pobytu uprostřed moře se tříbí jejich schopnost nápaditě se uživit z darů přírody. Však to všechno z následujících řádků poznáte.

 

 

První literárně-labužnické zastavení:                              

Trosečnické a námořnické bašty

Jules Verne: Dva roky prázdnin                       

            Kdo by neznal příhody patnácti chlapců, jejichž výlet na jachtě se vinou bouře změnil ve dvouleté prázdniny na ostrově, během nichž museli robinsoni dokázat svou odvahu, statečnost a schopnost přežít. Vzhledem k potravinovým zásobám z vraku jejich lodi to zpočátku s potravou neměli příliš těžké, protože měli suchary, šunku, nasolené maso. 

            Za hodinu Moko oznámil, že oběd je hotov. Všichni vystoupili spěšně na palubu škuneru a usadili se v jídelně. Stůl se vzhledem k poloze jachty nakláněl hodně k levému boku. Ale chlapcům zvyklým na kymácení lodi to nevadilo. Mlže, především slávky, prohlásili za výtečné jídlo, ač jim chybělo okořenění. Ale není snad v tomto věku chuť nejlepším kořením? Potom si vzali suchary, pořádný kus hovězího masa a několik kapek brandy, kterou rozředili čerstvou vodou z ústí říčky za odlivu, kdy neměla ani nejslabší slanou příchuť. Byl to docela dobrý oběd. 

            Lodní zásoby však brzy došly, takže chlapci museli prokázat svou srdnatost a šikovnost a naučit se lovit. A také že se to naučili, takže pak pro ně nebylo problémem opatřit si k večeři maso rybí, ptačí, lovili i drobné savce včetně hlodavců tukutuko či aguti, rovněž pásovce piši a malé divoké vepře pekari. Většina jmenovaného zní tak, že vás sice skoro přejde chuť k jídlu, ale znáte to: hlad je nejlepší kuchař!

       Protože mráz dosud nepokryl ani jezero ledem, lovili chlapci na udici pstruhy a štiky; bylo to výborné jídlo, když si dali pozor, aby se příliš četnými kostmi nezadávili. A konečně jednoho dne se vrátil Iverson vítězně s obrovským lososem, s nímž velmi dlouho zápasil, až přitom málem přetrhl vlasec. Podaří-li se chlapcům v době tahu těchto ryb od ústí řek nalovit jich velké množství, zajistí si tím důležitou zásobu na zimu.

                      Mezi dvěma kameny rozdělali ze suchého dříví oheň. Service dva tukutuko stáhl a vyvrhl a za chvíli se už zvířata opékala nad praskajícím ohněm. Zatímco Fan seděl před ohništěm a větřil libou vůni, mladý kuchař dával přirozeně pozor, aby se pečeně patřičně otáčela.

            Všichni se s chutí najedli a ani si na Serviceův kuchařský pokus nestěžovali.

           Hned bych si dala nějakého toho tukutuko s brambory a s okurkovým salátem!

 

Richard Gordon, Doktor na moři

 

            Náš milý známý doktor tentokrát vyrazil na lodi Lotos na moře jako lodní lékař. Jídlo považovala celá posádka za velmi důležité, takže je jasné, že šéfkuchař se tady těšil velké vážnosti a jeho kulinářské umění dokázali strávníci patřičně ocenit. A když občas nevstal tou správnou nohou, jeho smutná nálada se odrazila kde jinde než při práci, takže pak kapitán nacházel v sekané zubní protézy, což jej zcela oprávněně rozčílilo... Tím si však teď nebudeme kazit náladu, takové věci se ostatně stávají zcela výjimečně!

 

            Jídelníček byl konzervativní jako v dobrém hotelu vyhledávaném obchodními cestujícími a převládaly v něm pečeně a pudingy. Veškeré jídlo připravoval první kuchař, mohutný přívětivý mužský s dobráckýma očima. Hvízdaje si potil se v kuchyni, obklopen prskajícími pánvemi, a podléval maso s potěšením uznávaného řemeslníka.

            "Když máte spokojeného kuchaře, pane doktor," řekl mi, "máte spokojenou posádku." Zahvízdal si několik taktů. "K večeři je prima studená vepřová kýta. Máte rád opečenou kůrku?"

             Kdyby jen opečenou kůrku! Od mistra svého řemesla vám - pokud v tom není protéza... - zachutná leccos, zejména kompletní nedělní menu.

             Nedělní oběd byl z celého týdne nejobsažnější: vždycky jsme měli skotskou masovou polévku, vařenou rybu (obyčejně kambalu), zapečené sekané maso s ledvinkami, hovězí maso s karotkou a bramborem - vařeným a opékaným - a nakonec lojový puding se švestkami. 

            Věčná škoda trpět vleklou mořskou nemocí na lodi s tak vybranou kuchyní!

  

František Běhounek, Trosečníci na kře ledové

 

            Pro ty, kdo jsou vybíraví a není jim po chuti tu tuhé, tu podivně zavánějící maso, pro ty, kteří kvůli sebemenšímu flíčku na slupce okrájejí jablíčko, že z něj skoro nic nezbude, pro ty, kdož si běžně nenamáčejí před konzumací rohlík ve slané vodě, máme radu: na kru ledovou se určitě nevydávejte! Dříve než zimou byste zemřeli hlady...

             Nobile se vzbudil dosti pozdě a bylo usneseno, že je pozdě nyní na pečení medvědího masa a že budeme jísti studenou večeři: trochu čokolády, trochu námořních sucharů, nasáklých mořskou vodou (balík, v němž byly, jsme vylovili z jednoho kanálu), několik méně shnilých banánů a oplatky s marmeládou.

             Občas by vám sice nějaké dobrotisko (třeba norský pilot - jako v naší ukázce) hodilo cosi malého k snědku ze svého letadla, jinak neschopného na ledu přistát a zachránit vás. Usuďte však sami, jestli by vás pilotův dárek nadchnul o moc víc než rozmočené suchary. 

            Oběd tentokráte sestával kromě medvědího masa ještě z několika norských oplatek, potřených marmeládou, což byl, vzhledem k oplatkám, přijato od ostatních s velkým uspokojením, ode mne přímo s nadšením. Nemohl jsem poslední dobou medvědí maso již vůbec jísti pro jeho odpornou rybí chuť, která byla tím citelnější, čím bylo maso starší.

 

 

 

 

Aktualizováno: 08.04.2002  

Webmaster