Historie knihovny

Recenze nových knih

Průvodce městem

Chystané novinky na knižním trhu

Kulturní akce v Ostravě a okolí

Kdo je kdo v literatuře

Kritiky - "to máme všichni moc rádi"

Vtipy - no to se budete smát až se budete za břicha popadat

Ze světa knih - zajímavosti z literatury

Odkazy na stránky které sice nejsou tak dobré jako ty naše, ale něčím nás upoutaly

Kontakty - pišta, volejte, faxujte, pište, volejte, faxujte, pište, volejte, faxujte, posílejte holuby

   

Zprávy ze světa literatury

 

KNIHA- nejlepší přítel člověka, ale někdo si totéž myslí o jídle

 (část II.)

napsala Šárka Porubová

 

 

Daniel Defoe: Robinson Crusoe

 

            Podobně jako stůl zrobil i lavici vedle stolu. Hned jak byl se svou prací hotov, chystal na stole svůj první oběd. Prostřel stůl banánovým listem a na banánový list položil dvě želví vejce, upečená v horkém písku, vedle banán, kus jádra kokosového ořechu a ústřice. Toto jídlo zapíjel kokosovým mlékem. Jaký to rozdíl od prvého dne, kdy tu na ostrově spal ve větvích stromu! Dnes má již pohodlné lože v prostorné, suché jeskyni a může pohodlně zasednout i za svůj vlastní stůl. 

            Ano, Robinsona všichni známe. A všichni jsme jistě při četbě ocenili, s jakou houževnatostí a umem se vypořádal se samotářským sžíváním se s divočinou. A když mu přibyl ještě Pátek, nezůstalo jen u lovení želv a aguti (hlodavců, které známe už od Verneových chlapců), ale ke slovu se dostalo i nejrůznější ovoce. Po všech těch předchozích, vesměs masitých hodech,  jistě i nám trochu odlehčené ovocné stravy přijde k chuti. 

            Díky Pátkovi obohatil Robinson značně svůj jídelní lístek. Teprve teď poznal, že po všechna léta chodil tu kolem tolika dobrého ovoce a nejedl je jen proto, že je neznal. V Rajském údolí bylo i mnoho stromů podobných palmě, pod jejichž korunou rostlo melounovité ovoce, velmi lahodné a osvěžující chuti. Pátek nazýval tento strom papája. ... Některé ovoce bylo nejen lahodné chuti, ale vydávalo i nesmírně příjemnou vůni. Například anona. Plod tohoto nízkého stromu se podobal obrovské jahodě. Byl sladce nakyslé chuti, vážil přes dva kilogramy a některý byl i víc než čtvrt metru dlouhý. Rostl tu na ostrově i jiný druh anony, s plody kulovitými, většími než lidská hlava, a některé vážily až sedm kilogramů. Pod drsnou, zeleně šedou korou byla sněhobílá dužina, měkká jako hustá smetana, a silně voněla. Robinsonovi připomínala chutí dušená jablka s jahodami a angreštem ve smetaně. 

 

Jerome Klapka Jerome: Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)

 

            Nerozluční přátelé se v této knize vydali zdolávat řeku na člunu. Jídlo považovali odjakživa a už na pevnině za nedílnou a nejdůležitější součást plnohodnotného života. Proč by tomu mělo být na vodě jinak? Proto čtěme dojímavou oslavnou úvahu o jídle:

 

            Jak si člověk připadá dobrý, když je najeden - jak je spokojen sám se sebou i s celým světem! ... Stejně je to zvláštní, jak je náš intelekt ovládán našimi zažívacími orgány. Nejsme schopni pracovat, nejsme schopni myslet, dokud si to nepřeje náš žaludek. Ten nám diktuje naše emoce, naše vášně. Po slanině s vejci velí: "Pracuj!" Po bifteku a černém pivu radí: "Spi!" Po šálku čaje (dvě lžičky na jeden šálek a nenechávejte ustát déle než tři minuty) praví mozku: "Tak, a teď vzhůru a ukaž, co dokážeš! ..." Po horkých koblihách praví: "Buď tupý a neinteligentní jako polní hovado - jako živočich bez mozku a s malátnýma očima, v nichž nezasvitne ani jediný paprsek obrazotvornosti, naděje, strachu, lásky, života."

      Jeden z přátel, Harris, se takhle jednou rozhodl udělat míchaná vajíčka, věc tak prachobyčejnou, kterou všichni známe, a kterou on dle svých slov umí přímo mistrovsky! Ovšem z jeho poskakování kolem tábornické pánve nebyli ostatní cestovatelé příliš moudří: 

            Říkali jsme si, že patrně nevíme, co to jsou míchaná vajíčka, a usoudili jsme, že to musí být nějaký pokrm Indiánů nebo Kanaků z Havajských ostrovů, který, má-li být řádně připraven, vyžaduje tance a různá zaklínání. Jednou se k pánvi přiblížil Montmorency a přistrčil k ní nos, a tu vyprskl omastek a přismahl ho, načež Montmorency začal tancovat a sakrovat. No, byla to prostě jedna z nejpozoruhodnějších a nejvzrušivějších pracovních operací, jakých jsem kdy byl svědkem. George i já jsme byli velice zarmouceni, když skončila.

            Výsledek nebyl ani zdaleka tak zdařilý, jak Harris předpovídal. Dost malý efekt na všechen ten rámus. Šest vajíček se dalo na tu pánev a všechno, co z toho vzešlo, byla jedna lžička uškvařených a nechutně vypadajících cucků.

  Marie Majerová, Robinsonka

             Hrdinka poslední citované knihy se trochu vymyká z naší dnes určené linie, ale zároveň také má co říci k tématu. Neocitla se na severní točně, nesjížděla s kamarádkami řeku ani neztroskotala. I když svým způsobem ano: osiřela. A tak musela vařit, což samo o sobě bylo dosti těžké, natož pak kdyby musela vařit na opuštěném ostrově! To by byla přímo vražedná kombinace! Nechme ji proto tak jak je, v kuchyni u kamen, nechme ji, ať nás naučí krupičnou kaši. Stejně jsme dnes na milovníky sladkých jídel zapomněli (pokud nepočítáme norské oplatky s marmeládou).

 

            I postavila se Blažena - Robinsonka odhodlaně k vařícímu se mléku, a jakmile začalo zvedat hebkou, vatovou čepičku, jala se do rendlíku sypat krupici z kilového sáčku a sypala - a sypala. ... "Kaše!" vzdychla Blažena. "Ona to není kaše, spíše nějaká guma. Pořád jsem čekala, že mi kaše uteče z rendlíka, že jí bude víc a víc, že jí bude tolik, až poplyne proudem a překročí práh a zaplaví ulici - ale to jsem si dala! Pohádky lžou, taťko! Kaše vůbec neutíkala, ale houstla a tvrdla, a teď ji ani nožem neukrojíš!"

            Ostýchavě postavila Blažena doprostřed stolu rendlík, který jako by byl srostl se svým obsahem. Taťka se ho dotkl vidličkami, ale ty odskočily jako od pneumatiky. Ne, to se nedalo ukrojit ani nabrat, to se nemohlo rozdělit, to se neodváží nikdo jíst!

 

            Chudák Bláža! Však na pustém ostrově by trosečníci vzali  její nepovedenou krupici útokem! Ale asi jen v prvních dnech bezprostředně po ztroskotání, pak už na tom, myslím, byli ve věci stravy mnohem lépe, než aby se živili nepoživatelným...

           

            A my příště zasedneme k prostřenému stolu s těmi, kdo stojí na straně zákona i s těmi, kdo zákony rádi a hojně překročují - s detektivy a se zločinci. Pokud si tedy myslíte, že příští díl bude jenom o chlebu a o vodě, tak se mýlíte. Určitě si příště nenechte ujít náš seriál!

 

-porša-

 

 

 

 

 

Aktualizováno: 08.04.2002  

Webmaster