Historie knihovny

Recenze nových knih

Průvodce městem

Chystané novinky na knižním trhu

Kulturní akce v Ostravě a okolí

Kdo je kdo v literatuře

Kritiky - "to máme všichni moc rádi"

Vtipy - no to se budete smát až se budete za břicha popadat

Ze světa knih - zajímavosti z literatury

Odkazy na stránky které sice nejsou tak dobré jako ty naše, ale něčím nás upoutaly

Kontakty - pišta, volejte, faxujte, pište, volejte, faxujte, pište, volejte, faxujte, posílejte holuby

   

Zprávy ze světa literatury

 

I osobnosti světové literatury byly jen lidmi

-nešvary klasiků ze světa knih-

 

Alkohol

 Mezi nejčastější drogy na světě patří alkohol. Mnoho kulturních osobností tomuto démonu podlehlo. Patřil mezi ně Edgar A. Poe. Samotný alkohol mu nechutnal, ale miloval to opilecké opojení. A na to taky zašel. Takto ho popisuje krátce před smrtí jeden člověk , který se s ním setkal v hospodě : „ .. obličej měl odulý a nemytý, vlasy neučesané, celkový vzhled odpudivý. Na sobě měl kabát z tenké látky, roztržený a špinavý a zřízené kalhoty, pokud se to dá takto říct.“ Seděl před ním největší spisovatel tehdejší Ameriky. Poe byl převezen do nemocnice, kde ležel dva dny v deliriu a třetí den  přišel k sobě. Další den, 7.10.1849, ve čtyřiceti letech zemřel. Stejně skončil i velký americký spisovatel William Faulkner , nositel Nobelovy ceny za literaturu. V době, kdy mu byla předána tato pocta, byl už silný alkoholik. Když v roce 1962 umřel v protialkoholické léčebně, snažili se to jeho přátelé ututlat a napsali raději jiné místo úmrtí. Velký německý básník J.W. Goethe byl také velký milovník pití a jídla. Jak je dokázáno z dochovaných dokumentů, u obchodníka s vínem z Erfurtu Ramanna  během roku 1821 odebral 900 litrů tohoto moku. A to byl jen jeden z jeho 5 dalších dodavatelů. Jeho denní průměr byl asi 3 láhve vína. Náruživým pijanem byl i další německý spisovatel E.T. Hoffmann, autor „Ďáblova elixíru“. Říkalo se o něm, že pije jen vybrané kvalitná vína, ale pravdou bylo, že bral ,cokoliv se mu dostalo do ruky. Pil až do stavu deliria a pak cítil sladění barev, tónů a vůní. Ale později ho začaly děsit hrůzné představy. Zemřel ve 47 letech na cirhózu jater a alkoholickou polyneuritidu. Horší to bylo s asi nejslavnějším švýcarským spisovatelem Gottfriedem Kellerem. Ten pil hodně a každý den. Jeho problém byl, že v opilosti začal být dost agresivní. Skoro každý večer se porval v hospodě. Neměl štěstí u žen a jediná dívka, která si ho vzala, z ostudy raději po několika měsících manželství spáchala sebevraždu.  

 Obžerství 

Mezi velké milovníky jídla patřil J.W. Goethe. Takto ho popsal Karel von Stein: „ .. jeho chůze je pomalá, jeho břicho vystupuje jako břicho ženy ve vysokém stupni těhotenství, jeho brada se táhne až ke krku … tváře má tlusté, ústa ve tvaru půlměsíce.“ Stejný jedlík byl i jeho kolega Adalbert Stifter. Jak vzpomíná jeden začínající spisovatel, který ho šel navštívit, svůj idol , v jehož dílech vystupují jen krásní štíhlí lidé. Jak byl zdrcen, když mu otevřeli muž a žena, oba dost zavalití, až zatarasili celé dveře. Když v postavě muže poznal Stiftera, nemohl zakrýt své zklamání. Jako předkrm si normálně dával šest pstruhů. Ještě větší nenažranec byl francouzský spisovatel Gustav Flaubert. Doslova se hladově vrhal na každé jídlo, a proto v restauraci se svými přáteli používal zvláštní místnost. Při jídle si odložil nejen sako, ale i manžety a dokonce i boty, protože mu připadalo, že mu při jídle překáží.

Rodičovství a partnerství 

Francouzský osvícenec Jean-Jaques Rousseau v roce 1750 vyhrál hlavní cenu Akademie v Dijonu v soutěži na téma „přispění pokroku vědy a umění k vytříbení mravů“. Ve svém díle „Emil čili O výchově“ napsal: „ Kdo nemůže plnit povinnosti otce, nemá ani právo se jím stát. Ani chudoba ani práce, ani lidské zřetele ho nezbavují povinnosti děti živit a vychovávat“. Co ale dělal v praxi? Za svoji životní partnerku si vybral mladou služebnou Terezu, kterou nazýval stupidní osobou. Chtěl s ní žít, ale nikdy si ji nechtěl vzít za ženu. Do roka se jim narodilo dítě. Rouseauovi by ten randál vadil v práci, tak ho šoupl do sirotčince. A pak tu bylo druhé, třetí, čtvrté a páté dítě a všechny  skončily opět v sirotčinci. Stejně děsivým partnerem byl i geroj ruské literatury Lev N. Tolstoj. Jeho žena Soňa Andrejevna musela všechny jeho nečitelné rukopisy přepisovat a třeba „Vojnu a mír“ (asi 1500 stran souvislého textu) přepsala asi 7x. Musela mu přepisovat a předčítat i jeho deníky, ve kterých popisoval všechny svoje nevěry.

 Peníze, peníze

 Peníze a umělci se nikdy moc neslučovali. Ale byli i takoví, kteří si k penězům dokázali najít cestu. Například Goethe si jako jeden z prvních umělců vynutil dodržování autorských práv a nechal si za ně štědře platit. Po své smrti zanechal hotovost asi 30 000 tolarů, dnes asi milión marek. Opravdovou posedlostí po majetku se vyznačoval Voltaire. Své první velké peníze získal matematickým podvodem v loterii a vyhrál asi 500 000 liber. Stejně nečestně vydělával na novodobém kapitálovém trhu – na burze. Obchodoval, a ne vždy čestně, i s králi a císaři. Půjčoval peníze na úroky a nikdy se nestalo, že by splátky nedostal. Finančním smolařem v literatuře byl naopak Honoré de Balzac, který všechny peníze vždycky investoval do nějakého podniku, ale vždy je také ztratil. Nejprve vydavatelství, pak knihkupectví, pak stříbrné doly a všechno zkrachovalo.

 

Chcete-li vědět více drbů podobného ražení, doporučuji knihu Géniové v soukromí , G.Prause, MOBA, 2001.

 

 

 

 

Aktualizováno: 08.04.2002  

Webmaster