Historie knihovny

Recenze nových knih

Průvodce městem

Chystané novinky na knižním trhu

Kulturní akce v Ostravě a okolí

Kdo je kdo v literatuře

Kritiky - "to máme všichni moc rádi"

Vtipy - no to se budete smát až se budete za břicha popadat

Ze světa knih - zajímavosti z literatury

Odkazy na stránky které sice nejsou tak dobré jako ty naše, ale něčím nás upoutaly

Kontakty - pišta, volejte, faxujte, pište, volejte, faxujte, pište, volejte, faxujte, posílejte holuby

   

Zprávy ze světa literatury

 

Prokleté knihy

               Většina  lidí  trpí  společenskými,  rasovými  či  kulturními  předsudky.   Už předem odsuzují člověka podle postavení nebo barvy pleti, hudbu či filmy pro násilí či hlučnost. Jde často  o  neopodstatněné   komplexy.   Člověk   bere   za   normální   hodnoty,   které   jsou standardem  jeho  sociální  skupiny.  A  to  se  nevyhýbá  ani  světu  literatury.   Klasickým příkladem je literární fantastika.  Je-li na knize uvedeno, že jde o science-fiction či fantasy, mnoho  čtenářů  se s opovržením  v tváři odvrací.  Liberálnější  typy se s úsměvem omluví, že tyto technické fantazie jim připadají trochu směšné a jsou určené pro mládež.  A  přitom i zde  platí,  že  mezi  tunami  plevele  se  objevují  zářivé  skvosty,  které  jsou  ale  čtenáři přehlíženy. A na tyto růže ve světě fantastiky bych chtěl upozornit.

 

      U science fiction, neboli sci-fi, se literární teoretici nemohou shodnou,  kdy tento žánr  vznikl. Za  zlatou  střední  cestu  (kterou uznávám i já)  se  považuje rok 1818, kdy byl vydán román "Frankenstein, neboli Moderní Prométheus".  Autorem je žena Mary Shelleyová, což mnohým šovinisticky založeným mužům připadá přinejmenším za nevhodné.  Tato kniha je typickým příkladem bludů, které se objevují v literárním podvědomí   čtenářů.   Tak   zaprvé   se   musí   zdůraznit,   že   ten  proslulý  netvor se  nejmenuje  Frankenstein,  ale  prostě  netvor.  Frankenstein je ženevský doktor, který ho stvořil. Za  druhé  čtenář  si  musí uvědomit,  že jde o dílo s klasickými prvky romantismu tehdejší literatury. Mary Shelleyová byla ženou slavného anglického, mírně dekadentního romantika Percyho Shelleyho a o vzniku toho díla si můžete přečíst v románu F.Andahazy "Bohabojné ženy".  Neberte to ale příliš vážně.

      Dalším  skvostem  je  povídkový  román  Clifforda  Simak  "City",  který  u  nás v šedesátých  letech  vyšel  pod  názvem  "Když ještě žili lidé"  a teprve v roce 1992 pod pravým názvem "Město".  Simak je považovaný za největšího humanistu v sci-fi a je to jediný autor,  kterého upřímně lituji,  že jeho tvorba je ocejchována  razítkem science  fiction.  Ve svém  díle  se  snaží  poukázat na lepší stránky člověka a i když prožil  hrůzy  2. světové války,  stále  si  myslí,  že  člověk  má ještě naději.  Bohužel Simak  není  žádný  naivní  fantasta  a  tuší,  že  člověk  je  zlý  už  od  přírody  a nemá proto žádnou budoucnost.

      Podobně  laděný  je  i  proslulý povídkový román Američana Raye Bradburyho Marťanská  kronika  zde jde o velmi lidský příběh,  který popisuje jednotlivé kroky možné kolonizace Marsu. Stejně jako Simak považuje člověka za agresivního tvora, ale na rozdíl od něho přece jen vidí budoucnost lidstva trochu optimističtěji.

 

      Jiným  typem  fantastické  literatury  je   fantasy,   mnohými   lidmi   považovaný za  pohádky  pro  dospělé.   Jde  o  příběhy  plné  magie,  rytířů,  tajemných  bytostí a  fantastických  krajin.   Za  to  nejdokonalejší,  co  v  tomto  žánru  bylo  stvořeno, je  považována trilogie  "Pán Prstenu"  od  Angličana  J.R.R. Tolkiena.  Mne osobně více  přirostl  k  srdci   román  "Hobit,  aneb,  Cesta  tam  a  zase  zpátky",   který je prologem  k  už  zmiňované  trilogii.  Hrdinou  je  hobit  Bilbo  Pytlík  ze  Dna   pytle, který žije v podivuhodném světě Středozemí. Jde o příběh hledání trpasličího pokladu, který působí svým  stylem  a  příběhem  jako  balzám  na  ztýranou mysl moderního,  přetechnizovaného člověka. Zvláště bych upozornil na vynikající vydání  nakladatelství  Mladé  fronty,  které  obsahuje  původní autorovy ilustrace.

      Kniha,  která obsahuje  prvky  všech  fantastický  žánrů  (sci-fi, fantasy, horror) je román anglického spisovatele Neila Gaimana "Nikdykde".  Jde o příběh Richarda Mayhewyho,  mladého muže ze  současného  Londýna,  který se seznámí s naprosto bizardním světem pod městem, ve kterém se všechno řídí naprosto odlišnými zákony než hmotný svět nahoře.  Čtivost jeho knihy dokazuje i to,  že si ji koupila  i ředitelka naší knihovny, která jinak tomuto žánru moc neholduje.

      A  na  konec  bych  uvedl  největší  trhák ve světě současné literatury,  jakým je cyklus   " Harry  Potter "   od   skotské  autorky  Joanny  K. Rowlingové.  O  tomto fenoménu  současnosti  jsem  psal  v  předminulém  čísle,  a proto zde nebudu znovu všechno opakovat.  Musím jen říct,  že jsem ještě nenarazil na  čtenáře,  mladého  či dospělého,   který   by   si   kouzelný  svět  Harryho  Pottera  neoblíbil  a  neprahnul po dalších dílech.

Nebojte se fantastiky!

 Nálepka sci-fi, fantasy ještě neznamená, že jde o slabomyslné příběhy plné zelených mužíčků a létajících UFO.

 

 

 

Aktualizováno: 23.05.2001  

Webmaster