|
|
Poté, co herečce Annie Mitchellové uteče manžel s její nejlepší kamarádkou, zbude jí jen hromada nezaplacených účtů a sebevědomí posledního chlebíčku z nádražního bufetu. Zoufalá a bezprizorní, rozhodne se přijmout roli Beatrice v Mnoho povyku pro nic v jednom bezvýznamném divadélku až kdesi v Jorkšíru. Netuší, co ji čeká. Nejen, že divadlu hrozí krach, ale navíc se ukáže, že hru režíruje muž, kterého před šesti lety neslavně opustila kvůli svému manželovi. A tenhle muž, jak si Annie postupně musí přiznat, je nejen prudce inteligentní a dobře rostlý, ale navíc vládne znepokojujícím šarmem a přitažlivostíb.
Cílem těchto mužů je pověstné město El Dorado, o němž se říká, že jeho chrám a paláce jsou ze zlata. Opravdu najdou zlato v neskutečném množství a hory, jež jsou tak bohaté na stříbro, že musí vypravit celé flotily, aby dopravili vzácný kov do Španělska. C. C. Bergius nejenže nám umí mistrovsky přiblížit tuto epochu, jež z mnoha hledisek změnila svět, ale upoutá nás i milostným příběhem, jenž se vine celou knihou a dává nám zřetelně najevo, že naplnění lásky není darem náhody, ale něčím, co je nutno vyrvat osudu.
V
městečku na jihu Kalifornie zemřou dvě děti na nemoc, o níž
vědci
předpokládali, že se již ve Spojených
státech nevyskytuje.
Téměř ve stejné době
dojde k hromadnému úhynu závodních koní v
jedné z nejlepších stájí a virus
se
odborníkům nedaří identifikovat.
Známý virolog Jack Bryne je přizván na pomoc
k oběma
případům.
Zjišťuje, že případy jsou
nejen vzájemně propojeny, ale že se
zároveň
jedná o činy nebezpečného bioteroristy. Když navíc odhalí nápadnou
podobnost mezi oběma událostmi a pátou a šestou biblickou
morovou
ranou, stojí
náhle nejenom před úkolem vraždícího šílence vypátrat,
ale i zabránit mu v
dalším hromadném zabíjení. Ani Bryne však
netuší, že vrah má pro něj připravenu
i osobní pomstu - a navíc
se stává pro FBI podezřelým číslo jedna...
Tato kniha není o tom "jak", většina
rodičů totiž ví, jak vychovávat
svoje děti. To
"jak" však bude snažší, porozumíme-li procesům
vývoje a tomu, jak se
tyto procesy vzájemně ovlivňují. Budou-li
rodiče rozumět tomu, co se děje s
jejich adolescenty, budou také
lépe snášet jejich rozmary.
Autor, profesor egyptologie
na heidelberské univerzitě, se v této práci snaží o
širší syntézu svých
zkoumání k tématu paměti jakožto
konstitutivní složky kulturní
identity. Otázku forem kulturní paměti, její
organizace a historických
proměn probírá
nejprve obecně, zejména v návaznosti
na práce Maurice Halbwachse,
a poté je sleduje na konkrétním příkladu
středozemních kultur, především
Egypta, Izraele a Řecka. Objasňuje
přitom roli, kterou sehrál objev a
využívání písma při vzniku nejstarších
státních útvarů.
|
|